STB pak vyhodnotila jeho činnost m.j. takto: Založil skupinu mládeže, kterou nazval Vojtíšci a vychovával je k náboženskému fanatismu. Mimo to jim vštěpoval nenávist k lidově demokratickému zřízení. Měl velký zájem, aby jeho mládež nevstoupila do Československého svazu mládeže. více

Cesta do Emauz je příběh plný hlubokých lidských emocí, které zná každý, kdo utrpěl ztrátu a hledá naději: smutek ze zmařených nadějí, který Kleofáš a ostatní učedníci dávají najevo, podrážděnost ze zdánlivého cizincova nezájmu o novinky dne, jejich šok z nepochopitelné zprávy o prázdném hrobě, jejich zklamání. více

Evangelista Lukáš pátral po podkladech pro své vyprávění velmi důkladně, jako málokdo jiný. Seznámil se s Ježíšovými příbuznými – pravděpodobně v letech 58 až 60 – a mohl tak zaznamenat i mnohé třeba i následující příběh o setkání ve vesnici jménem Emauzy. Podle nejstarší tradice byl jeden z těch dvou mužů Kleofáš - bratr Josefa z Nazareta (Ježíšův strýček). Jeho průvodce, jehož jméno Lukáš neuvádí, mohl být možná jeden z Kleofášových synů jménem Šimon – tedy Ježíšův bratranec a pozdější druhý jeruzalémský biskup. Jak lze usoudit z tohoto příběhu, Ježíš nevěnuje pozornost pouze svým apoštolům a učedníkům, ale i svým příbuzným. Nemají jen slepě věřit těžko uvěřitelným historkám. Mají zdravým rozumem přemýšlet o tom, co se píše v Písmu svatém, zkoumat souvislosti a v setkání s ním, živoucím Ježíšem, se dopracovat k jistotě: Bůh opravdu vzkřísil Ježíše z mrtvých! více

Vzkříšený Kristus je laskavý k těm, kdo pochybují, k těm, kdo potřebují smíření, i k těm, kdo jsou tak zmateni, že ho nejsou schopni vidět. Bůh se s námi setkává tam, kde právě jsme. více

Lidé, kteří opravdově nevěří v Krista,
se buď oddávají trpně a tupě svému osudu,
anebo skládají svou víru v člověka.

A tak vidíme, jak dnes lidé některým lidem slepě věří,
skládají v ně víru jako v Boha,
skládají do jejich rukou osud svůj a svých národů s pevnou vírou,
že jim mohou zajistiti šťastnou budoucnost.
Ovšem každá taková přílišná víra v člověka je těžkým omylem
a přináší těžká zklamání. (…) více

"První den v týdnu, když začínalo svítat, šly ženy ke hrobu a nesly vonné masti, které předtím připravily." (Lukáš 24,1)

"Jsem muž, nemám rád feminismus ani feministky." Tato slova by dnes stačila k vyvolání ostré polemiky, já se však přes propast času obracím k vám – ženy, které jste šly o velikonočním jitru ke hrobu. Za vašich dob byly ženy úplně na okraji společnosti. Nikdo je nebral vážně, nikdo s nimi doslova nepočítal (dokonce i počty účastníků historických událostí zahrnovaly pouze muže). více

Když Jidáš slyšel nadšené provolávání slávy Ježíšovi, trochu ho to uklidnilo. I on přece patří k Ježíšovi! O několik dní později se ho ale však znovu zmocnily pochybnosti. Při pohledu na mocné městské hradby Jeruzaléma se totiž Ježíš usedavě rozplakal a o tomto městě říkal: "Na tebe i na tvé děti přijdou dny, kdy tě tvoji nepřátelé srovnají se zemí, protože jsi nepoznalo čas, kdy ti Bůh nabídl svou přízeň." Jidáše tato slova šokovala. Když viděl Ježíše tak slabého a bezmocného, svíral se mu žaludek. více

„Tu Šimon Petr vytasil meč, který měl u sebe, udeřil veleknězova služebníka a uťal mu pravé ucho. Ten služebník se jmenoval Malchus.“ (Jan 18,10)

... Vcházíte do zahrady a začíná nepopsatelný mumraj. K tomu všemu se obrovitý rybář začíná ohánět krátkým mečem; čert ví, kde ho vzal. Než stačíš uskočit, cítíš závan vzduchu na tváři a vzápětí ostrou bolest. Křičíš – více úlekem než bolestí – a tiskneš si prsty k ráně, která silně krvácí. Ten blázen ti uťal ucho! ... více

V lidových tradicích a kultuře
se Velikonoce často spojují s vajíčky a zajíčkem.
Ke křesťanské tradici
ovšem tyto symboly nepatří.
více

Byli už blízko Jeruzaléma a zastavili se na okamžik u malé vísky na úbočí Olivové hory jménem Betfage. Ježíš poslal dva učedníky napřed s úkolem: „Jděte do té vesnice. Najdete tam oslici a vedle ní její hříbě. Odvažte je a přiveďte ke mně. Kdyby se vás někdo ptal, proč to děláte, řekněte: Váš Pán je potřebuje, ale hned je zase vrátí.“ Tak se splnilo, co napsal prorok Zachariáš: „Jásej a zpívej, Jeruzaléme! Podívej, přichází k tobě tvůj Král!
Je spravedlivý a přináší pomoc. Pokojně jede na oslu, na osličím hříběti.“
více

Na cestě Svatou zemí byl dnes naším cílem Nazaret. Před poutí se s Georgem dohodli, že každý den začneme modlitbou a čtením z Písma, které odpovídá našemu cíli. Za hučení klimatizace jsme si dnes přečetli příběh o zvěstování, o dramatickém setkání Panny Marie s andělem Gabrielem. Do Nazareta jsme se dostali snadno. Je to jen asi hodina autem z Kafarnaa. Cestou jsme minuli malou směrovku na Naim, kde Ježíš vzkřísil z mrtvých jediného syna jedné vdovy z tohoto města. V Ježíšově době byl Nazaret zapadlým městečkem, kde žilo snad jen 200 až 400 obyvatel, což jednoho odborníka vede k označení „bezvýznamná osada“. Jeho nijak úchvatné postavení vedlo apoštola Natanaela k jízlivému odseknutí, když se dozvěděl, odkud Mesiáš pochází: „Může z Nazareta vzejít něco dobrého?“ více