Bůh se s námi chce rozdělit o vlastní štěstí

14.3.2023

Bože, jenž jsi štěstím sám v sobě
a nepotřebuješ ke štěstí žádné tvory,
vždyť sám v sobě jsi plností lásky,
ale ze svého bezedného milosrdenství
povoláváš k bytí tvory
a dáváš jim účast na svém věčném štěstí.

Ve svém bezedném milosrdenství jsi stvořil andělské duchy a připustil jsi je ke své lásce, ke své Boží důvěrnosti. Uschopnil jsi je k věčnému milování; třebaže jsi je, Pane, obdařil tak štědře leskem krásy a lásky, přesto nic neubylo z Tvé plnosti, ó Bože, a také Ti jejich krása a láska nic nepřidala, neboť Ty sám v sobě jsi všechno. A když jsi jim dal účast na svém štěstí a dovoluješ jim, aby byli a milovali Tě, je to jen propast Tvého milosrdenství. Je to Tvá neproniknutelná dobrota, za kterou Tě oslavují bez konce. [Den. 1741]

Bože, jenž jsi ze svého milosrdenství ráčil povolat z nicoty k bytí lidstvo. Štědře jsi je obdaroval v řádu přirozeném i milostmi. Avšak jako [by] [to] Tvé dobrotě nestačilo. – Ty nám, Pane, ve svém milosrdenství dáváš věčný život. Připouštíš nás do svého věčného štěstí a dáváš nám účast na svém vnitřním životě a děláš to jen ze svého milosrdenství. Vůbec jsme Ti ke Tvému štěstí nebyli potřební, ale Ty, Pane, se chceš rozdělit o vlastní štěstí s námi. Avšak člověk ve zkoušce neobstál; mohl bys ho potrestat jako anděly věčným zavržením, ale tu se projevilo Tvé milosrdenství a Tvé nitro bylo pohnuto velikou lítostí a přislíbil jsi sám napravit naši spásu. Je to nepochopitelná propast Tvého slitování …, buď velebeno Tvé milosrdenství. [Den. 1743]

Z knihy:

365 dní se svatou Faustynou