Co původně znamená slovo křest?

26.3.2022

Co je to křest?
Pouhý obřad?
Uvítání dítěte?
Pokračování v rodinné tradici?
Naplnění přání prarodičů?
To všechno může být také, znamená ale mnohem více.

Jde nejen o ponoření do vody, ale...

Když se podíváme do Bible, zjistíme, že křest je označován jako „nové narození“. Je také naplněním Ježíšovy výzvy apoštolům: „Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal“ (Mt 28,19–20).

V řeckém originále evangelií má slovo „křest“ význam jako naše slovo „ponoření“. Jde nejen o ponoření do vody, ale o ponoření do Boha, do Boží skutečnosti. Je to uvedení na začátek životní cesty, kterou člověk může absolvovat v blízkém vztahu s Bohem. Cesty, která vede k překročení smrti na konci života. Cesty, která vede, lidově řečeno, do nebe. Do místa, od kterého my sami nemáme klíče, ale kam nás chce Ježíš dovést a kde najdeme definitivní naplnění naší touhy po lásce a bezpečí. Proto také křest řadíme mezi svátosti – tedy mezi akce církve, za kterými stojí Bůh a v nichž vždy věrně on sám působí.

Přibývá křtů dospělých

V počátcích křesťanství se křest týkal především dospělých, kteří v Ježíše a jeho slova uvěřili. Ti tvořili rozvíjející se církev. Záhy byly křtěny i jejich děti, aby patřily do společnosti a do vztahů, do nichž vstoupili křtem jejich rodiče. U dospělých bylo nejprve uvěření a rozhodnutí stát se křesťanem, u dětí nejdřív křest a potom cesta k víře, když k tomu dítě dorostlo. Tak je tomu dodnes. V dějinách byla období, kdy byli v Evropě téměř všichni pokřtění jako děti, a tak křest dospělých téměř vymizel. Dnes v naší zemi nebo třeba ve Francii křtů dospělých přibývá. Není to už výjimečný jev.

Námitka proti křtu malého dítěte, které se pro křest nerozhoduje, neobstojí. Uvažme, že dítě je do světa svých rodičů uváděno i v mnoha dalších ohledech, aniž se pro něj může rozhodnout. Na nich záleží, jaká bude mateřština dítěte, do jakého kulturního okruhu se narodí, kam bude směřovat jeho životní cesta. Rodinu, do které jsme se narodili, jazyk, který jsme jako první poznali, jsme si nevybrali a ani vybrat nemohli. Ale pokud byli naši rodiče rozumní a milující, chtěli nám přiblížit či zpřístupnit to nejlepší, co znali, aniž jsme se pro to rozhodli.

Vztah silnější než smrt

Pokud jde o křest a víru, je malé dítě nejdřív odkázáno na víru rodičů, prarodičů a kmotrů, prostě dospělých, na něž je odkázáno i v jiných věcech. Jako křesťané navíc věříme, že Bůh působí ve svátostech, tedy i ve křtu. Otevírá v pokřtěném člověku jedinečný vztah. Toto přilnutí Boha k člověku je výzvou k přilnutí člověka k Bohu. Je to navázání vztahu s Bohem, který má být rozvíjen životem z víry. Věříme, že ten vztah je silnější než smrt. Ale protože je člověk svobodnou bytostí, má možnost ho také odmítnout nebo zahodit.

Z knížky:

Křest
Aleš Opatrný