Je Bůh mrtev? Ptá se Benedikt XVI.

18.9.2009

… Bůh není jen nějakým teoretickým závěrem představ o světě, jímž se utěšujeme, jehož se přidržujeme, či se s ním prostě míjíme. To je dnes patrné všude tam, kde je Bůh důsledně popírán a kde jeho nepřítomnost už není ničím zmírňována. Kde je Bůh vytěsněn, jde zpočátku zdánlivě všechno dál jako doposud.

Nadále se běžně rozhodujeme v základních věcech, nadále přetrvávají základní životní způsoby, třebaže už pozbyly svého zakotvení. Jestliže však jednou lidská srdce skutečně zasáhne zpráva, že Bůh je mrtev – jak to vyjádřil Nietzsche –, pak se všechno změní. To se dnes projevuje například v tom, jak věda zachází s lidským životem, jak se z člověka zcela automaticky stává objekt techniky a jak se člověk jako takový stále víc vytrácí. Když se uměle „pěstují“ embrya, aby věda měla „výzkumný materiál“ a získaly se tak zásoby orgánů určené k užitku jiných lidí, zřídka už je tím někdo šokován. To všechno si žádá pokrok a cíle jsou přece tak ušlechtilé: zlepší se tím kvalita lidského života, alespoň tedy života těch, kdo si takové služby mohou dopřát. Jenže chápe-li se člověk sám co do svého původu a svých kořenů už jen jako objekt, jestliže „produkuje“ a je při té produkci selektován podle přání a užitečnosti, co si pak má člověk o člověku ještě vůbec myslet? Jak se k němu má chovat? Jaký vztah bude mít člověk k člověku, když v druhém už nedokáže nalézt nic z Božího tajemství, když v něm vidí pouze objekt vlastní výrobní dovednosti? Co se zde projevuje ve „vysokých“ sférách vědy, spatřujeme všude tam, kde se ve velké míře podařilo vyrvat Boha ze srdcí lidí. Existují dnes svobodná pásma obchodu s lidmi, cynického spotřebovávání člověka, a společnost je proti tomu bezbranná. Například zločinecké syndikáty z Albánie neustále zastírají pravý stav věcí a dodávají na protilehlou pevninu ženy jako prostitutky. A protože je tam dostatek cyniků čekajících na toto „zboží“, jsou tyto zločinné organizace stále mocnější. Obrana je nucena konstatovat, že ať této hydře zla pozutíná sebevíc hlav, neustále jí dorůstají nové. Což sami všude kolem sebe nevidíme, jak v prostředí zdánlivě řádném a uspořádaném vzrůstá násilí a stává se stále samozřejmějším a nespoutanějším? Nemíním tento scénář hrůzy dále prodlužovat. Měli bychom se však zamyslet, zda Bůh přece jen není původní skutečností, základním předpokladem každého „realismu“, takže bez něho nic nezůstane zdravé a neporušené.

Převzato z knížky: Úvod do křesťanství, kterou napsal Joseph Ratzinger (papež Benedikt XVI.)

Autor: Benedikt XVI. | Sekce: čtenářský koutek | Tisk | Poslat článek známému