Na Štědrý den mě opustil ten, kterého jsem milovala

19.12.2012

(vyprávění jedné snoubenky)
Na Štědrý den mě opustil ten, kterého jsem milovala…
Strrrrrrrrrrrrašně milovala.
Ale na ten Štědrý den jsem také dostala dárek: jednu větu.
I věta může být dárkem a posilou.

Ten, kdo dal dárek-větu, …tedy moudrou větu…, je už z tohoto světa pryč, jeho dárek ale zde zůstal, svítí… 

Jaké to budou Vánoce, říkala jsem si tehdy. Stalo se mi to nejhorší, co mohlo…
Milovala jsem TOHO ZRÁDCE tak, že si to neuměl představit.
Nikoho předtím jsem tak nemilovala… a ani jsem nevěděla, že někoho tak milovat mohu.
A on, který měl přijet, strávit Vánoce s naší rodinou…, se mi přiznal, že miluje jinou a že se rozjede za ní.
A oslaví Vánoce s ní.
Plakala jsem. PLAKALA.
 
A tehdy ke mně přišla babička… a dala mi dárek.
Pár slov…
„Oči, které plakaly, vidí lépe,“ pošeptala mi.
A zase tichounce jako přišla, …tichounce odešla.
Věděla, že nějaké dlouhé utěšování mi v mé vánoční smutné chvilce nepomůže…, nedokáže mě utěšit, …přehodit mi životní výhybku od smutku do radosti…
A tak mi řekla tuhle větu.
Někdy stačí jedna věta a je to, jako by se na duši položil zázračný obvaz…
Kolikrát jsem už na babičku vzpomínala… a jak vděčně.
 
Jsem teď už šťastně vdaná, mám tři děti, překrásnou rodinu. Ten „zrádce“, co mi tehdy zkazil Vánoce, děti žádné nemá… a bude se nyní potřetí rozvádět. Znám jednu z jeho bývalých žen a slyšela jsem ji jednou vyprávět a naříkat. Jestli je pravda, co říká, tak ta vánoční ZRADA mě zachránila. Tou jeho zradou jsem tehdy vlastně dostala dar: šťastný život.
Někdo nám dává dar prostě tím, že nás opustí.
 
Vzpomínám stále na babiččinu „vánoční větu.“
„Oči, které plakaly, vidí lépe.“
Slzy z nich smývají pošetilost, naivitu, iluse… slzy z nich smývají omyly,… slzy jako kouzelné křišťály dokáží skvěle zaostřovat pohled na vlastní život…
 
Tohle je vzpomínka vánoční vzpomínka…, a… nepatří do minulosti, žije se mnou i nyní…
Vrací se… oslovuje mě…
Pomáhá.
Pomáhá mi, abych neztroskotávala…
A… abych jasně viděla svou cestu…
 
Někdy se stane, že člověk potřebuje slzy, aby mu posvítily na cestu…

Kniha: Je tu přece Ježíšek
Kapitola: Vánoční věta
Autor: Eduard Martin
Redakčně upraveno
Vydalo Karemlitánské nakladatelství
-101751-
Související tituly:  Příběhy, 
Tituly od tohoto autora: Martin Eduard  

Sekce: čtenářský koutek   |   Tisk   |   Poslat článek známému


Související články