Pozvedneme-li zrak ke kříži, můžeme i my zakusit něco z Boží slávy

Pohlédneme-li ke kříži, můžeme zakusit něco z Boží slávy

25.3.2013

Kdybychom častěji hleděli na kříž, upustili bychom od jakéhokoli pomyšlení na to, že nás Bůh obviňuje a že se o nás nestará.

Ježíš je oslaven už na kříži, když zjevuje svou lásku až do krajnosti

Přišla hodina, kdy Syn člověka bude oslaven (Jan 12,23) – prohlašuje Ježíš. Jak a kdy má být oslaven? Tím, že vstane z mrtvých o velikonočním ránu? Nikoli především tam a nejen tehdy. Z Janova evangelia vysvítá, že je Ježíš jasně oslaven už na kříži. Myslí-li na slávu, jíž ho Otec korunuje, myslí tím na svou smrt. Je pšeničným zrnem, jež padá do hlíny a umírá, aby vydalo bohatou úrodu. Doposud neukázal světu celou svou lásku. Teprve když zjevuje svou lásku až do krajnosti (Jan 13,1), dochází slávy a zjevuje nekonečnou lásku svou a Otcovu.

Teprve pozvedneme-li zrak ke kříži, můžeme i my zakusit něco z Boží slávy

Celá křesťanská tradice nám ukazuje, že teprve pozvedneme-li zrak ke kříži, můžeme i my zakusit něco z Boží slávy. Kříž fascinoval všechny světce. Ježíš sám prohlašuje: A já, až budu ze země vyvýšen (tedy přibit na kříž), potáhnu všechny k sobě (Jan 12,32). Kříž otvírá nebeskou bránu dokořán. Na něm shledáváme něco ze slávy lásky.

Když poklekáme pod křížem a líbáme ho, není to prázdné gesto

Když na Velký pátek poklekáme pod křížem a líbáme přibité nohy našeho Pána, jistě to není prázdné gesto. Padáme na kolena před tím, jenž svým vyvýšením na kříži září v celé své slávě. Kdybychom častěji hleděli na kříž, upustili bychom od jakéhokoli pomyšlení na to, že nás Bůh obviňuje a že se o nás nestará. Nikdy bychom nedokázali vypustit z úst, že nás opustil.