To, jak člověk jedná, záleží na tom, jakým člověkem chce být
9.6.2009
U nás doma je veselo. Narodila se nám pravnučka Anička. Jsou ji právě tři roky a je středem světa. Obveseluje nás všechny svými nápady. Nejen tím, co říká, ale i tím, co vyzpívá. Vyzpěvuje od rána do večera. Nejen dětské písničky, které ji naučila maminka, obě babičky a prababička. Sama totiž vyjadřuje ve formě písniček vše, co vidí a na co myslí. Je středem nejen našeho rodinného světa, ale i středem svého vlastního světa.
Jak se to pozná? Třeba tím, jak si začala o věci říkat. Svým velice výrazným hlasem dovede říci: „Já chci!“ Jednou to řekne, když chce jíst, jindy, když si chce vzít něco, co zatím nebylo její. Celá rodina se nyní točí kolem toho, jak ji naučit říkat kouzelné slovíčko“prosím“. Když se k jejímu „já chci!“, stavíme „nevidím, neslyším“, pochopí, že takhle to nejde. Kouzelné slovíčko přece jen vysloví. Jak je ale vidět, snadné to pro ni není.
Ne, nejde nám zde o rozebírání výchovného problému. Jde jen o to, uvědomit si, že se rodíme s výrazným soustředěním se na sebe sama. Nejde jen o to „já chci“ nebo o to „mně to nechutná, mně se to nelíbí, mně se nechce!“ atp. Jde zde o to „já jsem středem celého světa“. S tím se rodíme – všichni. A kam nás to vede? K hádkám, rozepřím, sporům, rozmíškám a konfliktům. Když tato naše sebestřednost, tento náš egocentrismus a egoismus přetrvá do dospělosti, plodí nejen spory, ale i závist, nenávist, rozhněvání a nepřátelství. Někdy při tom jde až o konflikty na život a na smrt.
Je z tohoto zajetí možno uniknout? Je. Tak jako nás zemská přitažlivost drží při zemi, ale ptáci a letadla se z ní vymaňují, tak je možno vymanit se i ze zajetí sebestřednosti. Jak? Tím, že prohlédneme a pochopíme, že druhý člověk je taky člověk jako já, že i on má své „já chci“ a že se pokusíme vžít se do jeho situace, vycházet s ním dohodou a spoluprací. A jak k tomu může dojít? Tím, že se do našeho života „vlomí“ moudrost. A jak se to může stát? Třeba tím, že s námi někdo takto – jinak než běžně – jedná. Nebo tím, že se setkáme s někým, komu se to podařilo – „znovuzrodit se“ do života, kde platí nejen „já“, ale i „ty“, ba dokonce i „já a Ty“!
Z knihy O moudrosti s Jaro Křivohlavým -101430-
Autor: Jaro Křivohlavý | Sekce: čtenářský koutek | Tisk | Poslat článek známému
aktuality
30.11.2024
Kardinál Tomášek - legenda církve v době komunistického režimu
Hrdinou se člověk nerodí, ale stává
Jaroslav Šebek
21.10.2024
Spiritualita připodobnění Bohu v západním křesťanství
Proměna člověka v Kristu
Jaroslav Vokoun