14.6.2012

Papež je veřejná osoba, kdekdo ví, jak vypadá, a vyslovuje o něm svůj soud. Ten současný je prý méně „fotogenický“ než jeho předchůdce. Mnozí mu vytýkají profesorskou koženost, stařecký konzervatismus aj. Jen nemnozí vědí, co říká, jak myslí a proč tak myslí. Přitom jeho textů přeložených do češtiny je věru dost.

Z didaktického hlediska nejsou jeho encykliky pro začátečníka nejpřístupnějším pramenem. To je dáno jejich určením. Původně to byly okružní listy adresované biskupům, teprve později kněžím, konec konců i laikům, ale jsou to vlastně traktáty psané s teologickou akribií (říkává se tomu „stilus curiae“). Vhodnější jsou texty určené široké veřejnosti, zejména z doby nedávné a současné.

Takovým byl například knižní rozhovor s Petrem Seewaldem Bůh a svět (česky Barrister @ Principal a Vyšehrad, 2003). Příští papež v něm vydává počet ze své víry. – Volným pokračováním je opět knižní rozhovor (též s P. Seewaldem) Světlo světa. Podnětem k jeho sepsání byla nejen nová funkce pontifika, ale především pedofilní skandály, které otřásly věrohodností církve, také „kauza Williamson“ a další bolavá místa dnešní církve, tedy i její současná krize (ovšem na pozadí krize světa), v neposlední řadě tíže prvních let pontifikátu.

Je zřejmé, že tazatel Seewald chová ke svému protějšku úctu, proto se tam nesetkáváme s žurnalistickou všetečností či potměšilostí, na jakou jsme u nás zvyklí a která čtenářsky vzrušuje. Seewald však míří přímo k věci, takříkajíc „na tělo“. A papež neuhýbá, nemlží, odpovídá upřímně a s imponující otevřeností. Nijak se při tom nestylizuje. Přitom nezastírá, že sám stávající situací trpí. Pro poznání jeho osobnosti je tato kniha velmi užitečnou pomůckou.
Občas slýcháme, že současný papež v sobě nezapře profesora. Že je „intelektuál“. V tom slově je skryt (a nejen v českém prostředí) jistý nevyslovený despekt. Je to reakce polovzdělanosti na vzdělanost, vlastně projev „mindráku“. V době, kdy přestává fungovat intelektuální elita, protože se rozpadá a na její místo nastupuje žurnalistika (bulvární víc než seriózní), kdy se široce pochybuje o pravdě a o schopnosti rozumu ji nahlédnout, kdy žvást smí směle soutěžit s uvážlivým výrokem a kdy u nás vychází z oběhu slovo „moudrost“ a nahrazuje ji „moudro“, v němž je rovněž obsažen stín znevážení, v takové době se odpovědně uvažující člověk stává provokatérem, disidentem, který si zaslouží postavit na pranýř. Označit někoho za intelektuála je vlastně jeho zdvořilá diskvalifikace. Nu, a současný papež je – intelektuál. V tom nelepším smyslu…

Dokladem budiž také útlá knížka Přednáška v Řezně a další projevy (Karmelitánské nakladatelství, 2011). Obsahuje spolu se zasvěcenou předmluvou Tomáše Halíka nejvýznamnější papežovy projevy z poslední doby, určené širšímu (tj. necírkevnímu) posluchačstvu. Začíná proslulou přednáškou na řezenské univerzitě (2006) o vztahu víry, rozumu a o nepřípustnosti donucování k víře. Stručné novinářské reference o tomto textu vyvolaly tehdy pobouření v islámském světě, proto se v západním tisku objevila obvinění papeže z politické neodpovědnosti. Islámští ulemové, kteří si později text přečetli, reagovali mnohem uvážlivěji. – V knížce najdeme přednášku o vztahu evropské kultury a hledání Boha (Paříž, 2008), o holokaustu (Jeruzalém, 2009), o víře a rozumu (Praha, 2009). Když se papež chystal do Londýna, byla tato jeho návštěva očekávána s napětím. Místní ateističtí a protikatoličtí aktivisté navrhovali, aby byl zatčen. Ve Westminster Hall promluvil k britskému parlamentu o náboženství ve veřejném prostoru. Napětí povolilo. – Podobně tomu bylo při papežově návštěvě Německa, rozjitřeného pedofilními skandály. V září loňského roku promluvil ve Spolkovém sněmu o základech svobodného právního státu a učinil hluboký dojem. Někteří levicoví poslanci předtím demonstrativně opustili sál, později však už neřekli ani slovo.

Ano, v Evropě se křesťanská víra vytrácí. Lidová zbožnost téměř vymizela, věřícím rodičům se nedaří svědčit o své víře vlastním dětem, hledání Boha jako téma vymizelo z médií, ze škol a z veřejného života vůbec. Proto bude stále více záležet na odpovědném myšlení jednoho každého dospělého člověka, na odvaze a opravdovosti rozhovoru tváří v tvář. Nastává potřeba rozumového zdůvodnění víry. Myšlenky Benedikta XVI. jsou v tomto směru užitečným vodítkem. Bylo by skvělé, kdyby se zmíněné knížky staly vítanou četbou každého přemýšlivého (nejen katolického) křesťana.

Petr Příhoda
recenze Katolický týdeník

Knihy Benedikta XVI. naleznete zde.

Sekce: recenze knih KNA   |   Tisk   |   Poslat článek známému

• čtenářský koutek
• mešní vína
• otázky a odpovědi
• hledáte knihu?