Přehled z fotografické tvorby Aleše Dvořáka

10.2.2010

Aleš Dvořák se zabývá pořizováním fotografií uměleckého i dokumentačního rázu již více než 25 let. Původní černobílé snímky byly úzce spojeny s jeho působením v přírodo- vědných kroužcích pro děti a mládež, s prací v přírodě a pro přírodu. Jednalo se především o snímky s tématy myslivosti, detailní fotografie živočichů v přirozeném prostředí, později ještě rozšířené o makrofotografie.

Od počátku 80. let jej sběratelství starých snímků a pohlednic přivedlo k vlastní tvorbě fotografií přírodních scenérií a krajiny ovlivněné lidskou činností. Po roce 1985 začal s tvorbou barevných diapozitivů pro naučné projekce určené odborné i laické veřejnosti. Tematiku snímků rozšířil na konkrétní význačné krajinné prvky, spolužití a interakce člověka s přírodou a fotografie umělecké. V téže době se jeho články a barevné snímky počaly objevovat v přírodovědných publikacích, časopisech i regionálním tisku. Ve spolupráci s organizacemi Českého svazu ochránců přírody (ČSOP) – především z. o. 01/68 – pokročil k výrobě krátkých filmových snímků a sám se podílel i na tvorbě delších dokumentárních filmů zaměřených na chráněná území ČR i některé pozoruhodné lokality v zahraničí.

Pravidelně přispívá na výstavy při pražských Ekofestivalech, výstavy České mykologické společnosti (ČMS) a různé reprezentační výstavy iniciované Městskými částmi hlavního města Prahy i organizacemi ČSOP např. při příležitosti Dnů Země a jiných akcí pro širokou veřejnost. Zúčastnil se i několika fotografických soutěží, např. Krásy lesa, Praha fotografická aj.
V posledních 5 letech obohacuje svou uměleckou činnost snímky starých budov a staveb, na něž navazuje motivy legend, bájí či pověstí. Po dokumentační stránce zachycuje postupné ničení původních architektonických souborů – historických usedlostí, osad, obcí i celých čtvrtí. I nadále se však vrací k tématu života v přírodě a ochraně prostředí.

Účelem jeho dokumentačního díla bylo od počátku ukázat krásu proměn přírody jako celku i v drobných detailech. Jako protiklad pak často klade snímky prostředí zdevastovaného lidskou činností, aby v divákovi přímo podnítil touhu po nápravě. Umělecké fotografie přírodní tematiky navazují na jeho dokumentární práci s cílem oslovit a potěšit, zatímco snímky inspirované historií lidské kultury poukazují na potřebu návratu k harmonii přírodního prostředí a lidské duše. Před chaosem moderní doby se obrací k původnímu řádu přírody a k rovnováze a souznění mezi přírodou a člověkem.