(vyprávění jedné prababičky) Jednou … jako mladé děvče … jsem si připadala strašně zbytečná … Svět se mi zdál nesmyslný… O Vánocích v onom roce k nám přijela má prababička. více

Času je samozřejmě zapotřebí užívat a využívat. Jenže zbývá otázka: K čemu? více

Advent je vstupní branou, jíž musíme projít, abychom vešli do vánoční svatyně. Po stranách brány stojí dvě postavy, jež svatyni střeží a ptají se nás, proč chceme vstoupit; zároveň nás poučují, jak to máme udělat. více

Až Syn člověka přijde s mocí a velkou slávou, bude to pro Pánovy učedníky „požehnaná událost“! Mají pak s hrdostí zdvihnout hlavu, neboť uvidí naplnění Pánových příslibů a zakusí osvobození ode všeho zla, jež museli strpět. (1. neděle adventní, cyklus C) více

Když se množí pohromy světa, zdvihněte hlavu, to znamená rozveselte srdce, neboť se blíží vykoupení, po kterém jste toužili... (Myšlenky k adventu ) více

V Pekingu na náměstí Tchien-an-men stojí mohutné mauzoleum Mao Ce-tunga. Člověk vstupuje do děsivě působícího prostoru, vyloženého zeleným a částečně rudým sametem, a na katafalku vidí ve skleněné rakvi Mao Ce-tunga. Celá scéna mě vedla k zamyšlení: Co tu vlastně pohledáváme? A co znamená tenhle muž pro tento národ? Jaké dědictví po sobě zanechal? Kolik mrtvých vroubí jeho životní cestu? více

Mezi nejkrásnější okamžiky mého života patří závěrečné dny listopadové roku 1989. Jsem šťasten a děkuji Bohu za onen úžasný listopadový obrat. Současná situace našeho národa mne ale však skličuje. více

Česká princezna Anežka Přemyslovna je naprosto mimořádným zjevem v duchovních i kulturních dějinách naší země. Narodila se roku 1211 jako nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I., její matkou byla Konstancie, dcera uherského krále Bély III. Když byly Anežce pouhé tři roky, byla poslána se svou starší sestrou Annou do polské Třebnice. Obě byly zasnoubeny synům slezského knížete Jindřicha Bradatého a svaté Hedviky, a proto byly poslány na vychování do tamního kláštera cisterciaček, který svatá Hedvika založila. více

Svatý Martin se narodil pohanským rodičům roku 316, nebo 317 v panonské Sabarii (dnešní Szombathely v Maďarsku). Své dětství prožil v Pavii (dříve Ticinum) patrně proto, že jeho otec tribun tam byl se svou posádkou přemístěn. V Pavii zrál jeho smysl pro víru. Přes odpor rodičů byl ve dvanácti letech přijat do katechumenátu, ale až po šesti letech mohl přijmout křest. Navíc byl v patnácti letech přinucen narukovat. Stal se důstojníkem jízdní stráže a brzy si získal oblibu a úctu u vojáků. Známou se stala příhoda ze zimy roku 334. Tehdy se Martin před branami města Amiens rozdělil se žebrákem o svůj plášť. Poté měl vidění, v němž se mu Kristus zjevil oděný do toho kusu pláště, kterým podaroval chudáka v Amiens. Pro Martina to bylo znamení, aby přestal být císařským vojákem a stal se vojákem Kristovým. Než se tak stalo, uběhla spousta let. Martin opustil vojenskou službu až roku 356. více

Při jednom pohřbu pronesl řečník ještě před uložením rakve do země následující slova: „Sbohem, milovaný příteli! Opouštíš nás a zanecháváš v tomto slzavém údolí zoufalou mladou vdovu, které je teprve dvacet pět let!“ více

Jednou řekla vinná réva svému majiteli: „Proč se ke mně přibližuješ s těmi nůžkami? Chceš mě snad prořezávat, jak se to dělávalo kdysi za starých časů? Zahoď je pryč: nevíš, že se časy už změnily?“ více

Jedna vlaštovka dorazila bohužel pozdě na každoroční podzimní setkání sestřiček vlaštovek před odletem do teplých krajin. Přesto ale neváhala a rozletěla se nad vlnami, aby se mohla dostat přes moře. Byla velmi sklíčená, protože se bála, že nezvládne svou pouť dokončit, když letí sama. více

Od října 2012 do listopadu 2013 bude v celé církvi probíhat Rok víry. Víra nás uschopňuje, abychom poznali Krista. A jeho láska nás vybízí, abychom mu sloužili všude tam, kde se on stává našim bližním na cestě životem. Posilněni vírou a nadějí upřeme svůj zrak na své působení ve světě a přitom očekávejme „nová nebesa a novou zemi, kde bude mít svůj domov spravedlnost“. více

Chci vám povědět, co jsem se jako mladá učitelka dozvěděla od jedné staré učitelky, opravdové dámy. Věděla toho o andělské láskyplné výchově tolik, kolik toho může člověk na světě pochytit. Byla jsem tehdy začínající učitelka, zmatená, nejistá – učitelka ve svém prvním působišti, v pohraničí. Moc jsem toho neuměla…Tedy, znala jsem látku, kterou jsem měla učit, tu jsem uměla skvěle, jako vychovatelka jsem toho moc neuměla. více

Znaven a trápen pakostnicí odešel do své kaple, vrhl se na kolena před svatostánkem a setrval dlouho ve vroucí modlitbě. „Řekni mi, Pane, co ode mě žádáš!“ volal v úzkosti srdce. „Svět zahyne, nezachráníš-li ho. Promluv ke mně, jako jsi promluvil k Mojžíšovi v hořícím keři. Seslal jsi hořící oheň, ty sám jsi byl v něm a vedl jsi svůj lid všemi nocemi. Kde je tvůj oheň, Pane, z něhož k nám promlouváš, v němž před námi kráčíš jako kdysi před svým vyvoleným lidem?“ Papežovo oko se upřelo na malé světélko planoucí před svatostánkem a jeho duše byla náhle ozářena jako bleskem, který sjede a roztrhne temnotu. Ano, to bylo světlo a oheň, z něhož mluvil Pán. Zde sálá požár, jímž Pán chtěl zanítit svět. více

Mniši z Tibhirine i oranský biskup, všichni biskupové, řádoví představení a mnozí další křesťané v Alžírsku si kladli otázku: Proč zůstávat? Po dlouhých úvahách se rozhodli vytrvat. více

Jiným duševním stavem je strach a chybná tendence přemáhat strach tím, že se snažím mít všechno pod kontrolou. Terapie při tomto stavu je dokonale vystižena podobenstvím o hřivnách. Také v tomto podobenství nás Ježíš fascinuje a rozčiluje. První dva služebníci hospodaří se svěřenými hřivnami a jsou za to bohatě odměněni. Avšak během líčení třetího služebníka se v posluchačích zvedá vlna soucitu a hněv vůči pánovu přísnému přístupu k němu. Těm se Ježíš snaží říci: Jen se na toho třetího pořádně podívej. Dost možná se v něm poznáš. více

Janovi rodiče byli staří, velmi staří. Když byl ještě dítě, často ho lidé poslali: „Řekni dědovi...“ A když jim odpovídal: „Kněz Zachariáš je můj otec, a ne děda,“ slýchal urážlivý smích, který v něm vzbuzoval hněv. Posměch si z něj tropili také jeho vrstevníci ve škole, kde se opakováním učil verše svatých knih. Zmlkli, jen když je k tomu přiměl ranami. více

Ukázka z knihy Moje modlitební kniha Anselma Grüna. Najdete modlitbu Adventní, Na svatého Mikuláše, Na svatou Barboru, V předvánoční čas, O Vánocích, Zachránce, Bůh náš, se zrodil (hymnus z benediktinského antifonálu). více

Významný vliv na rozvoj cukrářského umění mělo slavení náboženských i světských svátků spojených s různými krajovými obyčeji. Bylo tomu tak v Itálii, když se v 15. století v Miláně na Vánoce objevilo velice originální pečivo zvané panettone neboli Antonínský chlebíček, který se těší podnes velké oblibě nejenom v Itálii. Jde o kynutou buchtu s rozinkami, která nesměla chybět na svátečním stole o svátcích Ježíšova narození. více

Svatý Benedikt nás mnichy nabádal, abychom se nepřetržitě modlili, jak to píše svatý Pavel v listu do Soluně: „Bez přestání se modlete“ (1 Sol 5,17). více

Už jste někdy navštívili Řím? Jestli ano, tak víte, že dopravní ruch tady na ulicích probíhá poměrně razantně. A přece, vstoupí-li do vozovky chodec, nemusí mít strach. Jenom se nesmí zastavit. Jinak se vystavuje riziku, že ho krátce před dosažením chodníku porazí nějaký skútr. Kolikrát už jsem si pomyslel: Teď byl můj anděl strážný v nejvyšší pohotovosti. Andělé mají v Římě plné ruce práce, tím jsem si jist. více

„Došlo víno, a proto řekla matka Ježíšovi: ‘Už nemají víno’“ (Jan 2,3). Dva Mariiny činy v evangeliu, které vycházejí z její vlastní iniciativy, navštívení a Kána, jsou činy velmi konkrétní lásky k bližnímu. Maria projevuje klidnou pozornost dobré paní domu, která má oči všude a hned se staví tam, kde je jí třeba. Protože soucítí s mladým manželským párem, s jejich ponížením, s jejich nedostatkem, bere věci do svých rukou. více

První věc, které si lidé všimli, když se Matka Tereza uchýlila k modlitbě, bylo její okamžité stažení se do hlubin své bytosti. Její nejčastěji citovanou větou, která se týkala modlitby, bylo: V tichu srdce promlouvá Bůh. V srdci, ne v hlavě. více

V září 1946 byla Matka Tereza, tehdy šestatřicetiletá, poslána na každoroční duchovní obnovu a nezbytný odpočinek do loretánského konventu v Dárdžilingu, městě schouleném v předhůří Himalájí asi čtyři sta mil severně od Kalkaty. Během cesty vlakem, v úterý 10. září 1946, se jí dostalo rozhodujícího mystického setkání s Kristem. více

„Ježíš? To je pro mě stejná figurka jako třeba Večerníček,“ prohlásila jistá mladá žena. „Pouhý výmysl.“ Z její tváře se dalo dále vyčíst: Všichni, kteří věří na tohoto vybájeného Ježíše, jsou ubožáci. Rozumní lidé přece nevěří na skřítky a na další pohádkové bytosti. Proč by tedy měli věřit na Ježíše nebo na Boha? Tím pro ni byla celá věc vyřízena. Ta žena tím dokonale zapadá do současného trendu. více

Jak nádherné bylo jezero za soumraku! Když nejsilnější proud emocí odezněl, zůstal Petr dál u jezera a vychutnával klid, který ho ovanul jako lehký svěží větřík od jezera, za odměnu laskající na břehu rybáře po každodenní práci. více

Máte někoho, kdo o vás všechno ví? Člověka, kterého znáte už odnepaměti, kterému jste se už se vším svěřili, před kterým si můžete vylít srdce, kterému můžete naprosto a ve všem důvěřovat? Máte takového spojence? více

Mnoho lidí se domnívá, že se spiritualita a práce vylučují. Myslí si, že ti, kdo hodně pracují, nemohou být duchovní, a naopak, duchovní lidé prý pracují méně. Staří mniši viděli souvislost spirituality a práce jinak: práce, která nám jde od ruky a přináší ovoce, je poznávacím znamením duchovního člověka. Svatý Benedikt rozuměl jednotě obou pólů tak, že modlitba a práce vyžadují stejný vnitřní postoj: ve výsledku jde o osvobození od vlastního ega. více

Sto let uplyne letos od narození básníka Václava Renče (1911–1973) a mohlo by se předpokládat, že čtyřicet let od jeho smrti je dílo tohoto mnohostranného a mimořádně pracovitého a plodného umělce obecně přístupné. V důsledku jeho životních osudů (dlouholeté věznění po vykonstruovaném politickém procesu, zákaz publikování) a jejich odrazu v básnické tvorbě je dnes básník v širším čtenářském povědomí těch, kdo nepozbyli zcela zájem o tvorbu katolické inspirace, známý většinou jako autor velkých mariánských skladeb (zejména Popelka Nazaretská), které svou formou, melodičností, záměrnou přehledností epické linie, byly psány a memorovány ve vězení s intencí útěchy spoluvězňů a došly obliby i u těch, u nichž se nedal předpokládat předběžný vztah k poezii. Sama tato skutečnost je v dějinách české literatury dost výjimečná. více

Jsem vděčný otci Mauru Leporimu nejen za to, co v této knize napsal, ale také za to, jak to napsal. Při četbě jsem si znovu ověřil, jaký div představuje dobře napsaný text: uvádí nás do vyprávěných skutečností – v tomto případě do životního příběhu Šimona zvaného Petr –, můžeme jej svýma očima vidět a prožít ve svém srdci, jako bychom mu byli sami přítomni. více

Báseň Václava Renče ze sbírky Přesýpací hodiny. Václav Renč je mezi svými čtenáři známý především jako autor velikých mariánských skladeb, zejména Popelky Nazaretské. Ve své poslední lyrické sbírce Přesýpací hodiny se však představil jako autor srozumitelné spirituální lyriky. více

Pokud Kongregace pro šíření víry potřebovala oživení, nové lidi a nový směr k tomu, aby se vypořádala s problémy doby po první světové válce, bylo totéž stejně důležité pro Posvátnou kongregaci Svatého oficia, hned po papeži nejvyššího arbitra ve věcech víry a morálky a přímou nástupkyni inkvizice, jež v roce 1938 čelila větším výzvám než kdykoli předtím ve své historii. Rozvoj rozhlasu, rozsáhlá produkce knih, novin a časopisů pro stále vzdělanější společnost, „moderní názory“ na sexuální otázky, rozvody a vlastně všechna tato témata se střetávala s učením církve, které Svaté oficium (název instituce byl v roce 1966 změněn na Kongregaci pro nauku víry) bránilo. více

Edita Steinová byla ženou modlitby. Měla zvláštní povolání k tiché modlitbě, k tichému rozhovoru s Bohem, a právě to ji přivedlo na Karmel a skrze ně Boha nově a hlouběji poznala. V roce 1941, osm let po vstupu do řádu, napsala Wege der Gotteserkenntnis (Cesty k poznání Boha). Už samotný název ukazuje, že touha jejího srdce nijak nezeslábla. více

Edita se na manželství dívala realisticky, ale věděla, že mnoho mladých lidí má o této oblasti hodně iluzí a naivních představ. Když na jedné přednášce v Mnichově mluvila k mladým učitelkám, muselo pro ni být zábavné sledovat výrazy jejich tváří. Mladé dívky těšící se na šťastný rodinný život, najednou uslyšely: „Jsem přesvědčena, že součástí i těch „nejšťastnějších“ manželství je jistá míra mučednictví a že je to spíše pravidlem než výjimkou.“ více

Už jste někdy viděli špačky na poli? Stačí, aby vzlétl jeden nebo dva ptáci, a celé hejno se vznese za nimi. Také spousta dalších zvířat se chová stádně, například Rabelaisovy ovce. Při plavbě na moři koupí jeho hrdina Panurgos od obchodníka ovci a hodí ji do moře. Zbytek stáda, který zůstal majetkem obchodníka, se vrhne za ní spolu s majitelem zavěšeným na posledním zvířeti a všichni se utopí. více

Tato kniha obsahuje rozjímání o evangelijních blahoslavenstvích, jež jsem v přítomnosti papeže Benedikta XVI. předložil Papežskému domu v době adventní r. 2006 a postní r. 2007. více

Proč bychom si však měli koupit a hlavně přečíst právě tuto knížku? Protože otec Raniero Cantalamessa, jehož prostý a uchvacující způsob kázání si již získal veliké množství příznivců, dokáže nabídnout krátké úvahy, které nejsou odtržené od života a které zároveň ponechávají prostor pro tajemství, pro půvab nového, opravdovějšího, a tudíž krásnějšího života. více

Pokud je pravda – jak ujišťuje velký teolog Hans Urs von Balthasar – že v církvi není člověk, jenž by nemohl být Karmelu za něco vděčný, pak je kniha otce Antonia M. Sicariho určena nejen velké karmelitánské rodině, ale i každému věřícímu, který si chce přečíst vyprávění o Božích zázracích v lidství světců. více

Na světě může být tolik otázek... a myslím, že by se těžko našla otázka, kterou by ještě nevyslovilo nějaké dítě. Můj čtyřletý vnuk se mne už ptal na tolik věcí..., většinu otázek, a těch nejnesmyslnějších zvlášť, už pravděpodobně spotřeboval. A přesto se stále najdou takové, kterými mne překvapí. více

Milí mladí přátelé! Dnes vám doporučuji k četbě zcela mimořádnou knihu. Mimořádnou svým obsahem i způsobem, jakým spatřila světlo světa. Rád bych vás seznámil s tím, jak byla vytvořena, protože tak hned vyjde najevo, čím je tato kniha tak zvláštní. více

Jako dítě jsem neměl příliš rád květiny. Jako kluk jsem je považoval za spíše ženskou záležitost. Proto jít si s kytkou pro vysvědčení mi vždy působilo hotové utrpení. I později, když jsem začal nosit kytky některým dívkám, jsem si v duchu říkal, proč nemají raději salám, knihu, nebo prostě něco užitečného… více

Jaká (jaký) jsi za svobodna, taková (takový) budeš v manželství. Jen to kladné v tvém životě bude kladnější a to záporné výrazněji negativní. (Josh McDowell) více

Dva výkřiky a dvě bytosti si padly do náručí. Bezděčný, instinktivní pohyb, který nebylo možno předvídat, který by nic nemohlo zadržet. První se vzchopil muž, ačkoli bychom čekali pravý opak. „Slečno,“ zakoktal a vymanil se z objetí, „odpusťte mi to. Vidíte, že jsem se dočista zbláznil.“ „Pak jsem se zbláznila i já,“ odpověděla Klotylda a spustila lehýnce ruce podél těla. „Ne, nezbláznili jsme se ani jeden ani druhý a zbytečně se omlouváme. Objali jsme se jako dva velmi nešťastní přátelé, to je všecko… více

Ilustrátorku Markétu Laštuvkovou znají čtenáři už z několika knih vydaných Karmelitánským nakladatelstvím. Tato akademická malířka, která se věnuje ilustracím dětských knih i poezie, malbě i grafice. více

Jednou jsem se svými dvěma dětmi zakotvil v občerstvení McDonald’s. Po nasycení jsem popíjel Café latte a děti dováděly v dětském koutku. Tu jsem si všiml, že na mou dvouletou dceru Terezku doráží nějaký cizí kluk, asi čtyřletý. Hned jsem však nezakročil, aby se dcerka postupně otrkávala životem. Nicméně jsem si přisedl blíže, abych v případě nouze nejvyšší mohl provést záchranný výsadek. více

Křesťanský čas se liší od jakéhokoli jiného času tím, že je bytostně poznamenán časem Ježíšovým. V křesťanském čase nadále trvá čas Kristův: ovšem nikoli tak, že by byl křesťanský čas s Pánovým naprosto totožný, neboť v jeho čase je cosi neopakovatelného a charakteristického pouze pro něho, ovšem právě jeho čas dodává času křesťanskému specifický rys. Chceme-li jako křesťané vědět, jakým způsobem přistupovat k času, měli bychom zaměřit pozornost na Ježíše a podívat se, jak on žil v čase. více

Oblíbený autor Karmelitánského nakladatelství zahajuje stovkou svých „minutových“ zamyšlení novou knižní řadu „Na minutu s ...“. V této publikaci si v myšlenkových „jednohubkách“ všímá nejrůznějších stránek lidského života. Nabízená zamyšlení je třeba nechat – podobně jako jednohubky na jazyku – volně rozplynout v našich vlastních úvahách. více

Velkým přínosem dnešní moderní doby s vyspělou technikou je skutečnost, že sport už není výsadou pouze oněch fyzicky zdatných, odvážných, houževnatých a, v duchu Fügnerova hesla „Ni zisk ni slávu“, nezištných borců. Dnes dík vyspělé technice může sportovat kde kdo. Stačí sednout si před televizní obrazovku. více

Humor nesmí chybět. Vybíráme vtipy o mniších, jak je v knize Abba, proč nosíš tak těsné sandály? zpracoval R. Kern. více